Příliš ostrá

13. srpna 2013 v 0:49 |  Co mi vrtá hlavou
Tak a je to tady. Z trvalého jasna se stalo místy polojasno a po neskutečně pohodovém a bezproblémovém půlroce nastal ten moment, kdy se zas potřebuju z něčeho vypsat. Vždycky jsem se považovala za člověka, který nemá problém s ostatními vyjít. Který je relativně splachovací. Kterému občas něco příliš dlouho trvá, ale přesto není idiot a proto s ním není potřeba tak zacházet.
 

Konec... a začátek

15. ledna 2013 v 0:23 |  Denní drobky
Dnes se mi podařilo uzavřít jednu velkou a náročnou kapitolu. Tuhle knihu jsem četla pěkně dlouho a poslední léta především z toho důvodu, že se to ode mě očekávalo a já neměla jasnou představu jak to udělat jinak. Nebavilo mě to. Nedařilo se mi motivovat se. Byl to balvan přivázaný k noze, který mě držel při zemi. Dnes jsem to lano rozmotala a můžu letět. Jsem šťastná! Dnešek byl vůbec skvělý den. Po stresujícím dopoledni jsem absolvovala jedno neplánované a tři plánovaná setkání. Nesmírně příjemná, lidská a milá setkání, která mě nabila energií. A nakonec nečekaná báječná večerní tečka - relax v sauně. Jo, svět je krásnej. A děkuju všem, kteří se na tom nejen dnes podílí.

Proč?

8. prosince 2012 v 17:48 |  Co mi vrtá hlavou
Bušení srdce, adrenalin, kolaps, pocit selhání a slib, že takhle daleko to už příště dojít nenechám. To bylo před sedmi měsíci. S výhledem na relativně dost času, druhou šancí na zodpovědnější přístup a příslibem konečně vše bez problémů uzavřít. Pak přišlo léto, potřeba opravdu vypnout a načerpat síly na restart. Tři a půl měsíce jsou pořád dost času. Přesto odkládám první kontakt na "až dopíšu tuhle kapitolu". Chyba. Zásadní chyba, o které nejspíš podvědomě vím už ve chvíli, kdy ji dělám, ale dva měsíce pořád dávají poměrně optimistický výhled.

Kam dál

Reklama