Nocturno II.

5. listopadu 2005 v 3:02 | Barja |  Co mi vrtá hlavou
Miluju noční klid. Za oknem ve tmě září oranžové světlušky pouličních lamp a nikde není ani živáčka. Potemnělým pokojem potichoučku zní Krasojezdkyně od Trabandu, moje momentálně nejoblíbenější píseň, a já si jen užívám ten pocit, že zítra mám volno a můžu si dělat co chci a co mě baví. Myšlenky si létají hlavou jako blázniví motýlci.
Mám ráda samotu. Samozřejmě jen občasnou, komunikace s lidmi je totiž mojí vášní, ale i přesto mé samotářství někteří ze známých nedovedou pochopit. Já prostě potřebuju mít možnost úplně vypnout, na chvilinku se osvobodit od všech povinností, které sebou přináší přítomnost další bytosti. Vím, že je v lidské přirozenosti držet se v tlupách, ale přesto jsem tak drzá, že si nárokuju možnost být sama. Avšak bohužel jen užší okruh mých přátel to akceptuje a nechá mě beze slova přemýšlet a "poslouchat cizí melodie".
Všimli jste si, jak je podzim hlasitý? Já jsem si to uvědomila dneska odpoledne. Nejvýznačnější podíl na tom mělo samozřejmě šustící listí pod došlapujícími podrážkami, ale i vítr byl tak nějak víc slyšet a zvonky kol i lidské hlasy se jasně a ostře rozléhaly dodaleka. Sedla jsem si na lavičku, zavřela oči a chvíli se zadrženým dechem naslouchala. Byl to strašně zvláštní pocit. Ten zvuk mě "prozníval" skrz naskrz. Asi nejvíc připomínal nějaký hluboký tón zahraný měkkým zastřeným hlasem flétny.
Baví mě mlčet s lidmi. V běžném životě, jak už jsem se zmiňovala, se sice řadím k poměrně komunikativní sortě lidí, ale přesto si užívám ty situace, kdy není třeba slov. Je to hodně individuální skutečnost, protože s některými jedinci znamená minutu mlčet nekonečně dlouhé utrpení, zatímco s druhými krátký, ale nádherný pocit sounáležitosti. Nejlepší je, že to nezáleží na momentálním stavu mysli. Mlčet se dá totiž stejně dobře s optimistou i pesimistou, se šťastným i nešťastným, s němým i upovídaným... zkrátka s kýmkoli. A leckdy to řekne víc, než desítky nedokonalých slov.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ghost | Web | 5. listopadu 2005 v 4:43 | Reagovat

O mlčení jsi to napsala přesně. Dva lidé mohou mnohé sdílet, aniž by museli promluvit.

Co se týká potřeby samoty - někteří lidé potřebují být dost často sami, aby si "dobili baterky". Není to až tak výjimečná záležitost. Člověk si v hlavě rovná myšlenky a zpracovává to, co si tam přes den uložil :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama