Hypochondrem snadno a rychle

6. dubna 2008 v 20:55 | Barja |  Denní drobky
Jo, to (nejen) tu bylo slibů, že budu psát častěji. Radši nebudu počítat kolikrát jsem si v duchu či někomu veřejně říkala, že už zase začnu a vydržím to pravidelně.Teď nic takového v úmyslu nemám. Jen se chci prostě podělit o zážitky z tohoto, tedy už téměř minulého týdne:-)
V pondělí jsem byla běhat. Podél Svitavy vede totiž moc pěkná trasa. A jak bylo nádherně, cítila jsem se plná energie. Běžela jsem dlouho. A celkem daleko. V součtu necelých 12 kilometrů. Ano, byla jsem na sebe náležitě hrdá (a stále jsem:-) ale nikomu bych nepřála zažít tu bezmocnost, kterou jsem v úterý pociťovala při pohledu na schody, ať už vedly nahoru či dolů. Namožené stehenní svaly si mě náležitě vychutnávaly:-)
Úterní večer jsem zakončila tříhodinovým tréninkem. Nebudu zastírat, že zhruba od půlky jsem si říkala, proč jsem tam proboha vůbec vlezla. Měla jsem důvod. Docela nepříjemnou bolest v nártu. Asi takovou jako by se mě mé milé šlachy rozhodly potrestat za všechna možná na nich spáchaná i nespáchaná příkoří. Ach jo.
Středu i čtvrtek jsem v rámci zachování svého duševního i zbytku fyzického zdraví rozhodla pohybu vyhýbat. Takže jsem jen dobíhala šaliny a autobusy.
V pátek To začlo. Tím myslím víkendový workshop capoeiry, na který jsem se moc těšila a kterému jsem obětovala jediný volný víkend v příštím měsíci a půl. Úvodní rozběhání mě přesvědčilo, že běh není pohyb, kterému bych vpříštích aspoň 14 dnech příliš holdovala. Ok, ale na běhu capoeira nestojí, že?
Sobota přinesla poznatek, že mě nějak povoluje levý loket. Tím myslím, že při hvězdách a stojkách mě tak nepříjemně poklesával s tím, že se to nelíbilo ani zápěstí. Ale co, elastické obinadlo to jistí, problém vyřešen. Psychika začala ovšem významně poklesávat se zjištěním, že natažené šlachy v nártu (jsem laik, ale nějak jsem si to pojmenovat musela) prostě nejsou sranda a že to při většině pozic (vycházejících ze dřepu) dost citelně bolí.
Ale co, poslední trénink v neděli s tím snad zvládneš. Přece tě jen tak něco nesloží, říkala jsem si. Tak jsem zvládla. V součtu tak půl hodiny z asi třech. Vždycky když jsem se o něco pokusila, jsem po 5 minutách či dřív zjistila, že dál už to fakt napůjde a odkulhala se ke stěně lízat si rány.
To fakt není možný. Jsem člověk, jehož nemoce jsou v nejhorším nachlazení a bolest hlavy a jehož zranění se omezují na rozbitá kolena a sem tam nějaké škrábance a modřiny. Také nejsem zvyklá se léčit déle než nějaké tři nebo čtyři dny. No a zatím teď postupně zkouším, co všechno mi ještě nefunguje a se vzrůstajícím počtem nálezů uvažuju o přihlášce do klubu hypochondrů...
Závěrem - dostala jsem radu se šetřit. Aspoň týden či víc. Dokud to nepřejde. Ale jak to mám bez pohybu vydržet? Asi budu mít konečně dobrý důvod věnovat přebytečnou energii studiu:-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama