Okurkové kakao

29. dubna 2008 v 21:42 |  Denní drobky
Minulý týden jsem si udělala dovolenou. Nejdřív jsem pár dní strávila doma, sešla se s dámskou částí naší rumunské expedice a pomáhala vymýšlet kamže to vlastně přesně pojedeme. Předběžná dohoda ukazuje na Monti Apuseni, ale ve světle později získaných informací to je zatím otevřená otázka.
Ve středu jsem zamířila do matky měst na už tradiční brigádu na veletrhu Svět Knihy. Po zbytek týdne jsem sledovala svět venku zpoza oken pokladen. Ideální místo k tomu "sledovat a nebýt viděn." Každý den přehlídka šatů, tváří, nálad a životních přístupů. Takový panoptikon. A taky informační služba. Kolika cizincům i místním jsem já, ne-Pražanda, vysvětlovala jak se kam dostat.
Ovšem je několi věcí, které nelze konkrétně nezmínit. Azyl jsem získala u kamaráda Jardy ve Štěrboholech, tj. část Prahy, kterou jsem do té doby absolutně neznala. Jarda má nový byt a stále plnou ledničku. A je výborný kuchař, který dokáže splnit první poslední, takže jsem zažila opravdové hody. Zapečené maso se sýrovou omáčkou, neskutečně dobrá svíčková nebo krtkův dort budiž zmíněny ku věčné slávě. Nezapomenutelné je ale rozhodně i kakao, připravované z granka, které bylo měsíc uskladněné ve !vymyté! sklenici od okurek. Jak já jsem při prvním doušku přemýšlela, co je to za chuť v pozadí:-)
Posledním zážitkem bylo nedělní odpoledne. Kvůli urychlení přesunu mě Jarda naložil do už zasloužilého Peugeotu (205, stáří cca 25 let). A pak přišlo konstatování: "Ty máš vlastně řidičák, že jo? Chceš řídit?" To byla nabídka, jaká se neodmítá. Vždyť kdy já se zas dostanu za volant. Takže jsem se nejdřív přivezla do Štěrbohol a posléze z nich na Florenc. Cesta do centra byla zvláště výživná. Radši nebudu počítat, kolikrát mi to cestou chcíplo, než jsem začala urputně myslet na to, že tu spojku prostě nesmím pustit tak rychle. Zlatá felicie. Ale spolujezdec zůstal naprosto flegmatický a bez mrknutí oka se věnoval pouze navigaci a občasným poznámkám typu: "Co kdybys trochu víc řadila. S tímhle se na trojku nerozjedeš":-) A tak bych mu zde chtěla tímto vyjádřit svou vděčnost a provolat třikrát sláva.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama