Březen 2009

Zkazit se dá všechno a stačí na to jen pár slov

23. března 2009 v 16:46 Co mi vrtá hlavou
Tak se mi zas jednou podařilo udělat pořádnou botu. Zkrátka jsem v nepravou chvíli řekla nepravá slova (nebudu polemizovat o jejich pravdivosti, podstatné je, že jsem prostě neměla právo je říct - nešťastné bývají mé chvilky upřímnosti) a vůbec mi nedošlo, že to může ublížit. Taky mi nedošlo, jak lehce se pak může taková situace obrátit proti mně. Zatím se sice zlost neukázala naplno, ale nevěřím tomu, že se přes to konkrétní osoba přenesla ve skutečnosti tak lehce, jak se tváří. A že to nebude mít další vedlejší důsledky.

Bohužel s tím souvisí ještě pár dalších vět pronesených k někomu jinému. Vět, o kterých si (narozdíl od prvního případu) nejsem moc jistá, že bych je vzala zpátky, i když jsou postaveny na základě pouhých chvilkových osobních dojmů a dojmů lidí, kterým důvěřuji. Ale mám z nich špatný pocit. Asi jsem měla mlčet a neplést se do věcí jak byly. Nechat lidi natlouct si nos osobně.

Ale už jsem to jednou udělala a ve výsledku se velmi trápila za dotyčného člověka. A pak se rozhodujte... Příště budu mlčet, dobrá vůle nadělá vždycky víc paseky než užitku.

Sorry, P.

Nějak bylo, nějak bude

7. března 2009 v 22:34 Denní drobky
Tak mám za sebou první týden praxe. Nebylo to tak hrozné jak jsem čekala, ale místy by mohlo být i líp... Velké plus je, že chodím na devátou a tudíž mám možnost vstávat v celkem rozumnou dobu. Mínus (občas) je naopak fakt, že nějak neexistuje konec pracovní doby, takže jsem zatím odcházela jak v pět tak v osm večer. No, čeká mě ještě dvanáct týdnů, tak uvidím co bude.

Teď pár slov o tom co bylo...

Víkend ve Vídni - už velmi vtipný začátek naznačil, že to bude pohoda, což se také v celém průběhu jednoznačně potvrzovalo. Zmíním jen pár bodů, obsáhlý popis sem nepatří. Takže skvělá fazolová polévka, šunka na způsob italského prosciutta (jedna z věcí, po kterých se můžu utlouct:-), vstávání bez budíku, procházka městem, trh s velkým množstvím dobrot, které v Čechách takhle na jednom místě nenajdete, neuvěřitelné množství mých milovaných oliv i s možností ochutnat, jídlo u Pakistánce (aneb pay as you wish), vynikající film Station agent, pohodové dopoledne s knížkou v posteli a spoustu dalšího, na co jsou slova krátká... Prostě relax.

Valná hromada HB - spousta sněhu, spousta byrokracie, spousta známých lidí. Taky prozpívaný večer, mazání chlebů v sedm ráno, parádní koulovačka, Bang na cestě vlakem. A pochopitelně sladká tečka v cukrárně na Orlí.

Konečně jsem zas svěřila své vlasy nůžkám v rukou spulubydlící Bugy. Ale žádný razantní zásah to nebyl. Dovolila jsem jí jen 5 cm :-)

Taky jsem si jednu neděli, kdy bylo nádherné jarní počasí vyrazila jen tak pro radost na Špilberk vyfouknout pár bublin. A nakonec tam strávila víc jak hodinu:-)