Červenec 2009

Moji milí aneb Přátelé, kamarádi...

26. července 2009 v 21:04 Co mi vrtá hlavou
Během července jsem se zas po kratší či delší době potkala s několika svými kamarády. Až na jeden případ to bylo plánované, ale o to víc jsem se na ta setkání mohla těšit. Je fajn si občas připomenout, jaké skvělé lidi mám okolo sebe.

Vám všem, kterých se to týká (a tím myslím i vás, se kterými jsem se teď potkat nestihla) děkuju za to, že jste stále ještě schopni a ochotni mě poslouchat; přehlížet všechny moje špatné vlastnosti; popostrčit správným směrem; upozornit na chybu a neudělat přitom ze mě úplného blbce; přivést na jiné myšlenky; smát se na mě i tehdy, kdy jinak moc důvodů k úsměvu nemáte; povzbuzovat mě; přesvědčovat, že jsem úžasná i ve chvíli, kdy si tak rozhodně nepřipadám; obejmout mě, mlčet když je třeba a být mi prostě nablízku.

Nedávno jsem se setkala s úžasnou definicí. Podle ní "přátelství je, když můžeš být s někým sám sebou."

Zcela konkrétně bych nyní chtěla za tuto možnost a také za protančenou noc poděkovat mým třem úžasným víkendovým společnicím. A jednomu (stále ještě:-) mladému muži chci věnovat svůj dík za umožnění návratu v čase a za pocit, že tam pro mě (alespoň pro tu chvíli) prostě byl.

Moji milí, jsem hrdá a je mi ctí, že jsem i vaše :-)

Věčné město

23. července 2009 v 20:43 Zpětník
Když se zápočet v ISu zazelenal, v duchu i doslova jsem skákala radostí. Dosažení byť částečného úspěchu vždycky potěší a zvlášťě když se z určitého hlediska jedná téměř o existenciální záležitost. Na další 2 dny jsem mohla vypnout a chystat se v klidu do Říma.
Letadlo ve vzduchu občas poskočilo a za zapařeným okýnkem byly vidět jen mraky kolem nás. Pro zabavení jsem si tak četla Krysařovy střevíce, pokračování známé Čokolády od Joan Harris. Pohltilo mě to tak dokonale, že mi ani nepřišlo, že už jsou ty dvě hodiny ve vzduchu za námi. Úspěšně jsme vyzvedly batoh a potkaly se s mým kamarádem Raffem z loňského workcampu nedaleko Neapole.