Gabreta aneb jak to bylo doopravdy II.

26. srpna 2009 v 10:32 |  Zpětník
Neděle předtím

Batikujeme gázy na výzdobu, probíráme program. Doráží nepříliš nadšený Tinwi z vystoupení irských tanců. Vyklízíme společenskou místnost i jídelnu. Vymýšlíme názvy místností a tak postupně vzniká Jeskyně, Doupě, Jedová chýše, Krmelec, Brloh, Hnízdo, Bažina, Posedy a Palouček. Obědváme pečené kuře. Mňam. Každý si řeší své resty.


Odcházím vybrat trasu na Woodoo. Po prostudování mapy mířím na jih podél Malše. Měly by tu vést určité použitelné cesty. Nevěřte Shocartu! (I když pochybuji, že by na tom v tomto případě byla mapa KČT o tolik lépe.) Cesty nesedí nebo neexistují. Nevzdávám se naděje ani s prvními kapkami a s deštníkem v ruce obcházím po jedné z náhodně vybraných cest vršek kopce. Za ním by měla vést nějaká další cesta. Lije jak z kove. Onen kopec obcházím ještě asi dvakrát a poté se částečně cestou s píše necestou spouštím opět dolů k řece.

Nemám ponětí kde přesně jsem a ani urputné zírání do mapy nepomáhá (a to se v mapách celkem dost orientuju). Vracím se zpátky po modré a cestou si zažívám chvíli adrenalinu v situaci, kdy se snažím přelézt po mokré skále (na ní stojí chata a horem to nejde, koneckonců i značka na té skále byla) a nespadnout přitom do vody. Povedlo se. Vracím se téměř za tmy, za mírného mrholení a s nepříliš pozitivní myšlenkou že na jihu prostě Woodoo nepůjde. V pondělí nebude čas, ale v úterý musím jít hledat znovu. K večeři dojídáme těstoviny ze včerejška. Stále mňam.

Po večeři se odebíráme na Palouček a hrajeme Noční obrazy. Když si vzpomenu na jejich zažití pět let zpátky, je to něco nesrovnatelného. Možná proto, že spoluorgy už znám přece jen o něco dýl a líp než spoluúčastníky tehdy a taky není problém být upřímný a stejnou upřímnost přijmout. Některé názory opravdu sedly. Díky vám za to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama