Gabreta aneb jak to bylo doopravdy V.

10. září 2009 v 17:00 |  Zpětník
Středa - den třetí

První program dnešního dne je opět můj. A opět se výtvarničí - vyrábíme gabreťácká trička. Rychlost vystřihování šablon děcka krásně rozházela, takže si ani příliš nepřekážejí u barev. V duchu děkuju Tinwimu, který z pozice hospodáře zatrhnul nákup triček pro všechny. Jednak by to bylo finančně a organizačně náročné a druhak by si účastníci prostě neužili tu jejich výrobu. A do třetice by to všichni měli uniformně stejné, zatímco teď si to každý patlá k obrazu svému. Až na ten časový skluz si můžu poklepat na rameno:-)



Následuje zkrácená fun verze Labyrintu světa a ráje srdce, vlastně spíš předělávka tohoto známého lipnického programu. Jelikož nejsem jako org momentálně třeba, beru do ruky foťák a jdu zachycovat děcka při hraní zlaté brány, mnohonásobném mytí rukou a podobných kejklích. S přibývajícím herním věkem přibývá veselých úkolů, které prostě nejdou všechny stihnout. Fotograficky nejvděčnější se ukazuje diskotéka a posléze firemní večírek na Paloučku. Peťa valí a u Jirkových kreací s Kamčou nebo koštětem mám co dělat, abych s bránicí v křečích od smíchu vůbec udržela foťák.

Už v průběhu hry mě na okamžik až mrazí z té děsivé životní paralely, kterou si rozdovádění účastníci v té chvíli asi moc neuvědomují. Všechno je o prioritách. Lepím si své imaginární nálepky na imaginární papír kategorií a do imaginárního diáře v hlavě si zapisuju nutnost napsat jeden dlouhý mail. Je to smutné, ale člověk občas odkládá přátele na později, až z nich jsou spíš už jen známí…

Po obědě jdou účastníci tvořit své mapy přátelství a já si opět sedám nad Woodoo. Probírám a specifikuju překážky. Světélko naděje, že to vyjde, hoří malým plamínkem. Pak program přebírá Peťa a začíná dramatika. A já se účastním, hurá!

Lítostivé vzpomínky na loni, kdy jsem dramahrátky sledovala za oknem při smažení osmadvaceti volských ok připalujících se ke křivému pekáči na nestejně rozpálených kamnech jsou ty tam. Chodíme, předvádíme, potkáváme se, sami i po skupinkách. Užívám si to maximálně až do chvíle, kdy začne protestovat stehenní sval. Zbylých pár minut už jen sleduju. Já vím, nic nemůže být dokonalé, ale tohle skoro bylo:-)

Po dramatice balím Čmeldu na prohlídku Woodoo cesty. Teoreticky umisťujeme překážky a řešíme praktické podorobnosti. Plamínek naděje, že to vyjde, stále hoří, ale začíná se trochu třepat v předtuše nepředvídatelných událostí, ale o tom později. Cestou zpátky sledujeme konec Vakonošíkové. Finn nekecal, fakt to vypadá fyzicky docela náročné:-)

Po večeři chystáme Planetu sedmi masek. Opět "osvíčkováváme" část hradu, tentokrát budoucí parket a se stmíváním mimo jiné začínáme hrát soutěž "skopni si svou skleničku" (ha ha - interní organizátorský humor). Atmosféru ještě podtrhává Tinwi hláškou (o kterou se nelze nepodělit): "Proč ten vnitřek lampionů vypadá jak rozetřený žabí hovínka?" Vzhledem ke kontextu už nálada nemohla být více uvolněná. Počasí nám, teda vlastně hlavně mě, přeje - ačkoliv mám jen dvoje šaty (a obojí bez rukávů), tak mi snad při třičtvrtěhodinovém ležení na katafalku nebude zima.

Z notebooku začíná znít klavír a já se v roli Bílé dívky snažím o úžasný a éterický výrazový tanec. No vzhledem k nepříliš vhodnému podkladu to musí chvílemi připomínat spíš tanec svatého Víta nebo bláznivé zamotané káči, ale já si to neskutečně užívám. A umřít se mi podařilo přesně podle plánu:-)

Pak už začíná prostor pro dalších sedm černých tanečníků a naše účastníky. Opět nasazuju brýle a co chvíli snad nenápadně natáčím hlavu z katafalku (vyloženého úžasně teplým spacákem - zima mi začala být až u čtvrtého tance - díky Čmeldo), abych ze všech těch kreací taky něco měla. A už je to tady. Spoluorgové mě nesou opět do kruhu a patlají po mě všechny barvy.

Ožívám, opět si dávám "dance macabre", pak společný tanec všech a po odchodu bandy úklid. Na chalupě spotřebuju snad půlku tělového mléka a toaleťáku, než vrátím své kůži na krku a obličeji alespoň částečně pleťový odstín. Teda kdo na mě napatlal tu zelenou… :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzka | 12. září 2009 v 12:54 | Reagovat

Cože, ono se uvažovalo o tom, že bychom dostali trička hotová?!?! Jak tě, Báro, mohla taková kacířská myšlenka vůbec napadnout?!

2 Bára | 12. září 2009 v 18:31 | Reagovat

Uvažovalo... Ale jen velmi krátce :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama