Listopad 2009

Nocturno III.

25. listopadu 2009 v 1:42 Co mi vrtá hlavou
Mám ráda noc. Ještě pořád. Je tma, klid, ticho a já se líp soustředím. V noci se mi dobře píše a taky dobře povídá. Když je s kým. Noc mě mění a tak dělám věci, které by mě za denního světla ani nenapadly. Mívám hlavu v oblacích a v očích měkký odlesky pouličních lamp. Stává se ze mě jen bláznivá představa, sen který se zapomíná vzápětí po probuzení.

Chvíli bylo nádherně a pak napadl sníh...

19. listopadu 2009 v 0:13 Denní drobky
Chtěla jsem napsat, jak byl dnešní den fajn. Jak úžasně svítilo a hřálo skoro jarní slunko, jak jsem si koupila červený manšestráky, abych přece jen úplně nezapadla do černošedě oblečenýho zimního davu, jak jsem se smála na všechny okolo, protože jsem prostě měla radost. Sněžit na mém náladoměru začalo přesně ve 22:45, kdy jsem zjistila, že jsem se nestihla přihlásit na akci, kam jsem moc chtěla. Sakra. H., mělas pravdu, že píšu, když nejsem v pohodě a podle toho to taky vypadá. Ono to bude asi tím, že pořád někoho otravovat stěžováním naživo není dobrý. Zato blog se na mě šklebit nebude:-)

Až na kůži

18. listopadu 2009 v 0:53 Co mi vrtá hlavou
Nečtěte pokud mě máte rádi a nechcete ztratit iluze:-) Následující řádky jsou takovým duševním striptýzem v důsledku pár událostí. Ale přesto se o mě nemusíte bát, na to bych vás upozornila... Jo, a když už to číst budete, pusťe si k tomu tohle (píseň Málo je času).

Dostal mě. Takovým způsobem, jakým už se to opravdu dlouho nikomu a ničemu nepodařilo. Donutil mě dost radikálně popřemýšlet o tom, jaká vlastně jsem a co dělám. Taková menší ledová sprcha až do morku kostí. Začala jsem sama sebe loupat slupku po slupce, jako cibuli.

Návraty

11. listopadu 2009 v 22:11 Denní drobky
Praha. Už ani nepamatuju, kdy jsem tu naposled byla. Možná někdy na začátku července? Ale i tehdy to bylo dost narychlo. Na nádraží sice vystupuju s hodinovým zpožděním, ale v ruce hřeje mobil se zprávou, že jsem očekávána. Už je to dávno... Užívám si ten pocit být napůl cizinkou a taky napůl domácí, i když jsem tu vlastně nikdy nebydlela.

Davová samota

8. listopadu 2009 v 23:19 Co mi vrtá hlavou
Aneb když máte chuť se vypovídat, nejlepším řešením je plyšový medvěd. Narozdíl od mobilu mu nedojde baterka a narozdíl od lidí se vejde do batohu a vždycky na vás bude mít čas ve chvíli, kdy je to opravdu potřeba:-)

Kdy je třeba se bát?

1. listopadu 2009 v 0:50 Co mi vrtá hlavou
"Bojíš se mě?"
"Tebe? Ani náhodou!"
"Tak to bys měla."