Kdy je třeba se bát?

1. listopadu 2009 v 0:50 |  Co mi vrtá hlavou
"Bojíš se mě?"
"Tebe? Ani náhodou!"
"Tak to bys měla."


Tahle krátká konverzace proběhla v celkem liduprázdném potemnělém parku. V dohledu byl akorát jeden tančící pár o tři lampy dále. Mimické svaly se snažily o drsný výraz, ale přesto nám oběma cukaly koutky. Do některých kamarádů se prostě úžasně snadno rejpá, hlavně když je to vzájemné a obě strany ví, kdy je čas přestat. Nebála jsem se předtím, nebojím se ani teď.

O něco později přišlo déja-vu. Ne takové to dokonalé, ten pocit, že tohle už se prostě někdy stalo. To déja-vu bylo spíše takové asociační. Padla nepřímá otázka o strachu, v úplně jiné situaci i kontextu. Ty tři řádky mi úplně vyskočily před očima. A já najednou zjistila, že o odpovědi musím dost přemýšlet. I když jsem ve skutečnosti odpověděla prakticky bez váhání, pořád to nemám jasné. Koho se bojím? Nebo spíš čeho? A bojím se vlastně vůbec?

Abych se přiznala, mám strach ze spousty věcí. Někdy je to jen takový ten nepříjemný pocit ze zježených chloupků na zátylku, bez opodstatnění, možná z intuice. Občas je to úplné vnitřní sevření ze zcela konkrétních důvodů. Moje úvaha se ale netýkala strachu obecně, ale pouze jedné určité situace...

Paradoxně jsem zjistila, že nejvíc se asi bojím sebe a své nepředvídatelnosti. Sice se řadím k vyznavačům hesla: "Lépe litovat, žes něco udělala, než litovat, žes to neudělala," ale určitě platí i ono okřídlené, že všechno má své hranice. Kde najít ty svoje a jak je nastavit? Kdy je čas začít a kdy přestat se bát? Asi budu potřebovat ještě chvíli času, než na to přijdu.


...v hlavě máš asi brouka, tak nezoufej, nic to není, za chvíli se to změní...




PS: Děkuji svým dvěma čtvrtečním společníkům za velmi inspirující noční hovor a O. za nabídku, která se neodmítá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kestler | Web | 14. listopadu 2009 v 10:44 | Reagovat

Pěkné řádky. Nedávno se mi stalo něco, co z pohledu nezasvěcence vypadalo takto.
Holka stála u stromu v praku, kde ráno nikdo nechodí. Zavolal na ni chlapík asi třicetiletý a ona se k němu okamžitě vrhla. Že ji mohl ublížit ji ani nenapadlo.
Přitom se bojím lidí víc než dost, Ale zrovna jsem hledala cache a bylo jasné, že jde o dalšího cachera. Jinak bych to ale asi neudělala.
PS: A jít nočním městem, brr.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama