Když prší nejen z nebe

2. prosince 2009 v 2:06 | Ta, která má hlavu v oblacích |  Denní drobky
Mám ráda film Tajnosti. Nejen kvůli úžasné Ivě Bittové... Pár tónů vybrnkaných na černobílých klapkách mi pár měsíců zpátky otevřelo svět, ve kterém zní Nina Simone. Sametově hluboký hlas a zvuk klavíru bývají mými častými nočními společníky. Sedím a poslouchám. V hlavě barevnej mišmaš všech denních zážitků i fantasmagorií. Červené punčochy a pocit, že jsem snad za dámu, nebo aspoň za holku. Bílá odevzdanost. Setkání. Nejlepší motivace jsou dvě písmena. Chuť na čokoládu. Sorry, víš ráda bych šla, ale mám tu mamku. Ok, to je dobrý, jsem v pohodě, nic neřeš... Možná jsem trochu sama, ale na to jsem koneckonců zvyklá. Tak proč měnit? Sebelítost nikdy nic nevyřešila. Cizí životy v přímém přenosu. Kdo žije ten můj? Pocit, že je to vlastně všechno jedno. Duha jako svatozář. Sen, který nepřichází. Chci! Chci? Jak může proboha chlap napsat slovo roztomiloučký? Je fatalismus jen alibi pro nedostatek vůle něco změnit? Začít, chce to jen začít... Obrovská žlutá kytka ve vlasech a vůně melounovýho cukru a taky Jonathan Livingstone Racek. Chuť létat. Chuť uletět. Tam, kde se rodí léto a sny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama