Leden 2010

Když pro radost stačí tak málo...

25. ledna 2010 v 1:27 Denní drobky
Nikdy bych neřekla, jak může pětadvacetiletého člověka "dostat" kus koupeného upečeného těsta, tři plechovky kompotovanýho ovoce, dva sáčky želatiny, šlehačka ve spreji a několik zapálených svíček. Spolubydlící měl o víkendu narozeniny a tak jsme mu s holkama z pokoje z výše zmíněných ingrediencí splácaly dort. Chvíli nevěděl co říct, teda kromě opakovaného "díky" a pak z něj vypadlo, že naposled dostal dort, když mu bylo osm. Je fajn někomu udělat radost.

Najít svůj směr

25. ledna 2010 v 1:14 Co mi vrtá hlavou
Kdo jsem? V čem jsem dobrá? Co chci zkusit? Co jsem ochotná obětovat? V čem se chci změnit? Dělám to pro sebe? Bude se mi to změněné ve výsledku líbit? Kdy už se změna přestává týkat jen mě? Jsem schopná změnit svou cestu sama? Padlo toho mnohem víc. Mnohé otázky si člověk pokládá denně, mnohé se ani nepokusí zformulovat. Hledání odpovědí je pak během na dlouhou trať.

Úryvky

21. ledna 2010 v 18:07 Denní drobky
Nadšení. To by mohlo bejt dobrý. A kdo další by byl v týmu? Vážně? No super. Ani jsem nečekala, že se to vyvrbí právě takhle. Sraz na neděli mě netěší, ale jindy se nesejdem. Na jazyku nasládlé bublinky z kofoly a pocit, že by to mohlo bejt dobrý. Uvidíme.

Já si myslím, že ty si myslíš...

7. ledna 2010 v 22:42 Denní drobky
Ráno mi přišel jeden mail. Mail, kterej byl odeslanej o tři týdny dřív, ale v záhlaví měl dnešní datum. Odesílatel čekal reakci, která nepřicházela a já pro změnu reagovala, jako by ta zpráva byla psaná dneska. Slušnej základ pro nepochopení. Jako už ostatně tolikrát za x posledních let. Proč je sakra ta komunikace tak strašně komplikovaná? A speciálně s některými lidmi? A proč mám pocit, že s tím něco půjde udělat jen těžko? A přitom kdo mě zná ví, že problém mluvit nemám. Možná prokletí... PS: Nakonec se to vysvětlilo, ale těžko říct, kam a jestli to celou situaci posune.