Únor 2010

Nevěřím svým očím

19. února 2010 v 21:18 Denní drobky
Začalo to jedním namátkovým pohledem z okna. Cože? To jako fakt? To není možný. Jak dlouho už jsem ho neviděla? Měsíce? Roky? To už by snad vážně mohlo začínat jaro, když venku prší. Nevím, kdy naposled mi déšť udělal takovou radost. Co na tom, že jsem dvacet minut hledala deštník, protože po posledním použití se kdysi na podzim uložil k zimnímu spánku neznámo kde. Co na tom, že venku bylo reálně hnusně a já musela do toho mokra pryč z vyhřátého bytu. Hlavně že už shora nepadal sníh, teda pokud nepočítám ty kupy číhající na krajích střech vysokých domů. Jak já se těším až bude jaro a teplo a vůbec...

Hlavně naplno žít

8. února 2010 v 0:32 Co mi vrtá hlavou
Před nějakou dobou jsem se účastnila dikuse na téma - radši oslepnout, ohluchnout nebo na vozík? Rozhodování bylo čistě hypotetické, ale i tak všechny názory vzbudily hromadu vášní. Všechny tři druhy postižení jsou provázány s určitou mírou závislosti na ostatních a ta míra má pro každého jinou výšku. Moje volba tehdy byla jasná.


I'm little bit of everything

4. února 2010 v 1:03 Denní drobky
S kamerou v ruce procházím ulicemi a tvořím. Písmena, slova, věty. Jejich smysl se ještě skrývá kdesi v zadní části mé hlavy, ale ohromně mě to baví. Očima zkoumám každý vývěsní štít, každý plakát, každou plochu, ve které se možná skrývá součást mého příběhu. Je krásně, nespěchám. Mám čas zavřít oči a na chvíli vnímat jen zvuky města. Mám ho ráda. Je v něm kousek od všeho, je neustále živé, neustále se měnící. Experiment. Jako já.