Květen 2010

Konec. Konec?

25. května 2010 v 23:59 Denní drobky
Takovou smršť emocí jako dnes už jsem dlouho nezažila. Neuvěřitelně silný pocit vděku Kamarádovi (to velké K je zde opravdu podstatné), který se mnou probděl poslední noc a prostě mě podržel. Nedůvěra. To už to mám vážně za sebou? Úleva. Už to není v mých rukách. Štěstí, nebo spíš takový rauš. Ono to vyšlo! Úzkost. Co ta poslední část? Únava. Konečně jdu spát. Jestli to celé bylo co k čemu se uvidí. Čekají mě tři týdny nejistoty.

Nedokončená obloha

18. května 2010 v 22:11 Co mi vrtá hlavou
Některé věci se prostě vracejí. Jakoby i ty malé soukromé vesmíry našich myšlenek měli nějaký svůj konec - stěnu, která odrazí zpět vše, co k ní těmi nekonečnými dálkami doputovalo. Nic nemůže být zcela zapomenuto. Každá, byť i ta nejnepatrnější idea bloudí prostorem s nadějí, že něco změní její směr, že se vrátí a opět projde naší hlavou. Bohužel se tato naděje vyplňuje zejména těm myšlenkám, které bychom nejraději nechali spát v černém nedohlednu.

Sežrat či být sežrán

2. května 2010 v 21:04 Denní drobky
Nečekala jsem, že se coby organismus snad poměrně inteligentní a snad i na vrcholu vývojové pyramidy, žijící navíc v bezpečných a mírných podmínkách Střední Evropy, budu muset někdy obávat, že budu sežrána. Nicméně má očekávání jsou překonávána neznámými krvelačnými parazity již téměř měsíc. Ačkoliv paranoia začíná nabírat značných obrátek, stále ještě ve mně nevzbudila zvířecí pudy, které by jasně zavelely: "Nedej se a žer!" Malý nepřítel má tak stále navrch. Vždyť se říká, že stokrát nic umořilo osla. A co má pak dělat osel povrchem a snad i obsahem poloviční, jako jsem já... Asi už zítra vážně zajdu pořídit nějakou chemicko-biologickou zbraň nejtěžšího kalibru a zamořím s ní celý pokoj. Tímto vyhlašuji válku žravému hmyzu!