Na jak dlouho?

12. září 2010 v 22:54 |  Co mi vrtá hlavou
Bylo nebylo za sedmero horami a sedmero řekami... Nejen v pohádkách, ale i v realitě se občas plní sny. Ne, že bych zvládla chodit po mracích, ne, že bych se právě vrátila z cest po jižní Americe, ne, že bych konečně věděla co chci...:-) Jen se mi posledních pár měsíců docela daří. Událo se několik změn a už se nehrabu, ale zase plynu. S proudem, s časem, se spoustou snů i spoustou paralelních realit, ve kterých někdy tiše doprovází Suzanne Vega a jindy duní Dresden Dolls.


Začala jsem věřit na sériové události. Dobré ani špatné věci nechodí po jedné. Prostě se přivalí, jako mořský vlny na břeh. Někdy je jich míň, někdy víc, ale vždycky navazujou. Takže se člověk buď hrabe v bažině a s každým dalším pokusem dostat se ven se potápí o kus hlouběji nebo skáče na trampolíně a ví, že kdyby skákal ještě chvíli a pořádně se odrazil, tak doletí až za obzor.

Taky jsem si potvrdila, jako moc, i když v přeneseném významu, platí ta pyramida uspokojování potřeb. V určitých chvílích některé věci člověk neřeší, protože prostě nejsou důležité. Pak se změní situace a s ní se posunou i priority a najednou věc, která v pohodě ležela u ledu posledních několik víc měsíců až let se zase stává aktuální. A i když si vědomě říkám, že ji nechci a vážně nemám zapotřebí řešit (protože se přeci časem vyřeší sama), podvědomí začíná čím dál hlasitěji prosazovat opačný názor. Kdo mě zná dýl, ví o čem je řeč, takže netřeba vysvětlovat... Vlastně stačí jen poklepat na čelo a preventivně obracet oči v sloup, abyste byli připravení, až se se mnou setkáte a já budu mít svěřovací náladu:-)

Prozatím mi stačí, když si uvědomím, kolikrát za posledních pár dní jsem si říkala, že jsem vážně spokojená... Jsem zvědavá jak dlouho mi tenhle "status" vydrží.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama