Bylo, nebude

21. března 2012 v 0:05 |  Co mi vrtá hlavou
Stačilo pár dní a opět přišla příležitost přemýšlet. Tedy rovnou dvě. O tom, jak jsou důležité jistoty a jak se vyrovnat se situací, kdy o ně přijdete. Od včerejška vím, že pokud chci na svém místě pokračovat, budu si ho muset obhájit ve výběrovém řízení. Tuším, že není úplně pravděpodobné, že se mi to povede. Přece jen, určité výhrady k mé práci mi už byly sděleny a pokud bych byla ta pravá na svém místě, prostě by se nic takového nekonalo.


Ale přesto nemám pocit, že bych se z nastalé situace měla hroutit. Asi hlavně proto, že si sama nejsem jistá, že chci pokračovat. Možná už jsem dala a dostala maximum toho, co je v současnosti možné a prostě nastal čas posunout se někam dál. Nebudu zastírat, že bych tuto situaci uvítala raději až za pár měsíců. Protože řešit zároveň konec školy, momentální práci a co bude dál je na mě teď trochu moc.

Přesto rozhodně nechci pasivně čekat, jak se to vyřeší. A tou pasivitou myslím především neřešit další možnosti a doufat, že se udržím. Do konkurzu se samozřejmě přihlásím, i můj vedoucí to tak chce, ale není to jediná cesta. A já mám skoro pocit, že ty ostatní jsou důležitější, správnější? Ale najít a uvědomit si, které vlastně ty "ostatní" jsou, chce čistou hlavu. A to se mi zrovna nedaří. Pár variant už mě sice napadlo, ale pro jejich realizaci asi momentálně nemám dost prostoru - vyžadují mj. výrazné zlepšení jazykových dovedností, než se o ně vůbec začnu ucházet a to je záležitost měsíců. Takže je potřeba hledat dál a naučit se žít s tím, že prostě za pár týdnů nebude (hlavně finanční) jistota.

Další ztracená jistota se ve své podstatě ani tak netýká mě, ale přesto ji intenzivně vnímám. Možná proto, že byla určitou součástí mé obecné víry v budoucnost, ale hlavně proto, že její ztráta byla totálním překvapením. Nefér, bez možnosti se připravit, bez možnosti bojovat (ne pro mě, ale stejně...)

Já se narozdíl od toho ocitla v situaci, kdy mám šanci určit si sama co dál. Jsem za to ráda. Ale radši bych byla, kdyby se ty jistoty najednou nehroutily jak domeček z karet. Přesto - možná je to prostě znamení, že je čas jít a měnit. Hlavně sebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama