O trochu klidnější

18. května 2012 v 1:37 |  Denní drobky
Poslední tři týdny permanentní stres, zápřah naplno, několik nocí nonstop, jen minimum rozptýlení, všeho až nad hlavu, místy fyzicky blbě. Prostě zabitá doba (jako ostatně celý minulý měsíc). Důvod toho všeho se sice posouvá, ale pomalu a nevím, jestli to tímhle květnem končí nebo se posune na příští leden. A mě už to svým způsobem netrápí. Konečně!



Na středeční konzultaci mi bylo řečeno, že si vedoucí není jistý, jestli to bude pro tentokrát obhajitelné - už delší dobu ode mě nic nečetl (aneb desítky hodin nalívání dat a stále probíhající zpracování) a předchozí části neviděl v kuse. Takže jsem dostala nový deadline s tím, že příští týden se dohodnem jestli tedy ano nebo ne. A řekl, že je ochotný dát mi zápočet, i když práce nebude hotová. To je podstatné - znamenalo by to, že můžu ke státnicím, což je celkem priorita.

Ne, neříkám, že to vzdávám. Udělám, co půjde. Ve výsledku mám necelých čtrnáct dní a slyšela jsem, že některým jedincům tato doba stačí k napsání celé práce - jen nejspíš nestudovali u nás na katedře a pod mým vedoucím:-) A zároveň nepracovali.

Hlavně jsem si ale včera poprvé připustila, že když to nedám, nebude to žádné zásadní selhání. Ta kontrolka, co mi v hlavě blikala od posledně, kdy se to vážně nepovedlo a která varovala, že pokud se byť jen pokusím namočit kotníky ve stejné řece, nebudu si moct sama sebe vážit, ty poslední tři týdny doslova zářila. A mě bylo blbě. Fyzicky i psychicky. Bála jsem se. Neustálý napětí je dost záběr a včera to prostě prasklo.

Rozhodla jsem se, že budu dělat do poslední chvíle, ale zároveň se vykašlu na ten očekávaný pocit znechucení, kdybych to nedokázala, kterým mi strašil v hlavě už asi měsíc. Takže jsem zas o trochu klidnější.

A dík všem, kteří si občas vzpomenou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama