Příliš ostrá

13. srpna 2013 v 0:49 |  Co mi vrtá hlavou
Tak a je to tady. Z trvalého jasna se stalo místy polojasno a po neskutečně pohodovém a bezproblémovém půlroce nastal ten moment, kdy se zas potřebuju z něčeho vypsat. Vždycky jsem se považovala za člověka, který nemá problém s ostatními vyjít. Který je relativně splachovací. Kterému občas něco příliš dlouho trvá, ale přesto není idiot a proto s ním není potřeba tak zacházet.


Cca měsíc se teď kolem mě pohybuje osoba, která mě evidentně za někoho takového nemá. Podle ní jsem neskuteně pomalá, neschopná zařídit základní věci (vyřčeno) a krom toho neschopná obecně, blbá a taky méněcenná (prozradila nonverbální komunikace).

Z dosavadních zkušeností jsem měla zato, že když se aspoň trochu snažíte, jde nalézt společnou cestu a způsob komunikace s každým. Teď tomu věřit přestávám. Za svou nedlouhou pracovní kariéru jsem se totiž nikdy nesetkala s nikým, jako je Ona. Je jí o dva roky víc. A chová se jako slon v porcelánu. Tedy slon, který se s nesmírnou opatrností protáhne vedle určitých konkrétních hrnků, aby pak s evidentní rozkoší vyráběl střepy z jiných.

Uznávám a oceňuji, že ví co dělá. Uznávám a obdivuji, jak je výkonná. Ale naprosto nepobírám její chování k lidem, kteří něco nedělají přesně podle jejího. Je velmi náročná na druhé (což není vždy špatné) a vysazená na jejich chyby (s tím se dá pracovat), ale odmítá jakékoli upozornění resp. existenci chyb svých. Mám trochu podezření, že si na mě hojí nějaké komplexy, ale zaboha nechápu proč.

Prostě se staví do pozice poloboha, jehož slovo je zákon.A když, byť nevědomky, uhnu z předepsané cesty nebo se nedejbože odvážím udělat něco na vlastní triko, bez poníženého dotazování, jestli je to takhle ok, je hned oheň na střeše. Takže já v duchu nevěřícně zdvihám obočí a držím hubu a krok.

Proč? Protože občas porovnáte investici s potenciálním výsledkem a vyjde vám, že je lepší vydržet a nechat si dočasně lít hnůj na hlavu. Taky je to dobrá škola. Dojde vám, že mít pohodové kolegy a příjemnou atmosféru není samozřejmé. Takže nádech výdech a příprava na další příval nevyřčeného pohrdání. Ale bere to enregii. To teda fest.

Kdo mě znáte, asi víte, že jsem schopná sebekritiky (ano, některé věci mi byly vytčeny oprávněně) a relativně zvládám přijímat konstruktivní kritiku a zpětnou vazbu. Její součástí je krom negativních věcí říct i něco pozitivního, nebo aspoň navrhnout řešení a emocionálně tak kritiku vyvážit. Pro méně znalé se tomu říká metoda cukru a biče.

Já jsem od Ní od počátku neslyšela jedinou pochvalu. A to jsem zvládla sama či ve spolupráci nemálo záležitostí. Místo toho poslouchám samé "to jsou kecy, přestaň se už sakra vymlouvat, to nikoho nezajímá, nedělej ze mě blbce". Jakékoli vysvětlení je prostě výmluva. Mám prostě donutit prasata létat. V pátek v pět hodin odpoledne. A je jí úplně jedno, že letecká škola zavírá už v poledne, takže v pondělí ráno vyhlídkový let nebude.

Nemám ráda být za vola. A už vůbec v očích člověka, kterého nemůžu plně respektovat. Je na můj vkus moc ostrá. Až příliš. Ale není to čistý nabroušený nůž, který prostě jasně rozetne situaci. Ta její kudla je namočená v jedu a má zpětné háčky.

Takže jestli se někdy - kdykoli - budu takhle debilně chovat i já, prosím řekněte mi to včas než otrávím půlku ovzduší okolo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama